Bílá - 12. 7. 2009

Po stopách zrušené traťě Ostravice - Bílá

Začalo to celkem nevinně. Vyhlídka volného víkendu stráveného doma s každodenními starostmi a problémy mě vůbec nelákala a tak se zrodila myšlenka utéct před tím vším někam daleko od civilizace. K tomu přispěl Standa nápadem projít zrušenou část tratě Frýdlant nad Ostravicí – Bílá a nedělní program byl na světě.

Ráno v 6:25 odjezd z Havířova vlakem Sp 1610 do Ostravy Kunčic, dále Os 3112 do Frýdlantu n. O. a motoráčkem Os 13110 („Regionova” a „pudélko” řady 810) do Ostravice. Tam jsme zjistili, že strojvedoucí „pudélka” není nikdo jiný než samotný pan Aleš, kdysi též člen našeho sdružení, který nás velice ochotně svezl ještě jednou do Frýdlantu a zpět na Ostravici. Toho jsme využili a pořídili pár záběru i z provozované části tratě 324.

Z Ostravice jsme se vydali už pěšky po nejzarostlejší, mírně stoupající a vpravo se stáčející koleji směrem k vodní nádrži Šance. Těsně před silnicí vedoucí podél nádraží jsme našli v trávě a křoví zarostlý šturc, kterým kdysi trať na Bílou končí. Přešli jsme silnici a dali se po dvou vyjetých kolejích od automobilů, vedoucích k plotu zahrady a potoku. Nad potokem stojí zbytek mostku, přes který vedla trať. Dále pokračuje jen vyšlapaná pěšina po znatelném drážním tělese vedoucím podél řeky Ostravice. Prošli jsme lesem a dostali se mezi zahrádky a domky, kde místní využívají zbytky tratě jako příjezdovou cestu. Ta se napojuje opět na hlavní silnici. Trať dále vedla přes silnici a podél řeky až pod hráz přehrady. Místy je těleso trati využíváno jako příjezdová cesta, jinde je zarostlé, občas je možné najít pražec a několik pozůstatků mostků a propustků, někde je trať naprosto nerozpoznatelná, neboť se v tom místě dnes nachází např. složiště dřeva.

Z podhráze jsme vylezli příkrým kopcem na levý břeh Šance a vydali se po cyklostezce okolo přehrady, která zaplavila část Starých Hamer a několik kilometrů trati. Začali jsme cyklistům závidět jejich rychlé šlapací stroje a uvědomovat si, že procházka okolo přehrady nebude oproti zrušené železniční trati jen menší procházka navíc, ale pořádný kus cesty po tvrdém asfaltu. Ale co už, chtěli jsme na výlet, nikam jsme nespěchali, takže pohoda. Horské počasí se neustále měnilo, chvíli slunečno, horko a hned zas málem pršelo. A tak jsme došli nádhernou přírodou Moravskoslezských Beskyd do Starých Hamer a představovali si jaké to asi bylo, když se ještě údolím nesl zvuk píšťaly parního vlaku.

V penzionu a restauraci Čertův Hrádek jsme poobědvali, splnili pitný režim a šli hledat stopy po železnici.Objevili jsme je na druhém břehu Ostravice, nyní už přítoku do Šance, kde se na okraji svahu nacházel železniční násep. Trať se opět klikatila podél řeky, pod úrovní nynější hlavní silnice. Pár metrů za silnicí jsem si vedle náspu všiml ležícího kamene, který tvarem připomínal kilometrovník či staničník, jenže na něm nebyly ani stopy vyrytých nápisů, tak jsem si jej více nevšímal. Trať dále stoupala, v jednom místě opět jako lesní cesta, pak zase jako zarostlý násep, občas přerušený příjezdovou cestou k zahrádce či domu. A najednou opět stejný kámen. Porostlá mechem, schovaný v trávě. Tentokrát s nápisem 18 km. Jdeme dál až ke kamenolomu, kde se trať úplně ztrácí a místo ní je dnes jen bláto a stopy po těžebních strojích. Za kamenolomem stojí zbytek pilíře mostu přes silnici do Bílé a dále je zřetelný zářez, odřez a násep tratě, souběžně s nímž vede silnice a řeka. Na něm jsme kromě sloupů elektrického vedení našli jen do země zabitou kolejnici s přišroubovaným okem. Kdysi po ní jezdily vlaky, pak posloužila aspoň k přichycení něčeho a dnes už jen bez užitku reziví. Násep se stáčí v pravém oblouku, na jehož konci stojí výtopna. Budova je dnes zrekonstruovaní a sídlí zde nějaká firma. O kousek dál je nádržní budova, taktéž zrekonstruovaná a slouží rehabilitačnímu a rekreačnímu středisku. V původním stavu zůstala jen nákladová rampa resp. její hrana, na které stojí plot.

Ze stanice Bílá vedla ještě úzkorozchodná železnice využívaná při svážení dřeva, ovšem stopy po ní jsme nenašli.

Místo toho jsme u brány pily naproti hotelu Pokrok našli dřevařsky ztvárněnou maketu mašinky a vagónu s vyřezávanou památeční tabulí připomínající železniční trať a ukončení železničního provozu v Bílé.

Dosáhli jsme tedy cíle naší cesty a dali se na cestu k domovu. Z Bílé jsme jeli do Frýdlantu autobusem a dále už stylově vlakem.

text a foto: J. Čermák


Další články o této zrušené trati:

Dokument k tématu z cyklu Zatopené osudy

Článek Pardubického spolku historie železniční dopravy (PSHŽD)

Článek z modelářského magazínu SCT


Aktuálně

Viz spodní část titulní stránky.


Foto

© 2008 - 2017 Sičova drobná železnice, z.s.